Jak se medvídek Ming naučil lidské řeči
1. 10. 2011
Jak se medvídek Ming naučil lidské řeči
Jednoho dne se medvídek Ming probudil mnohem dříve než obvykle. Sedl si na ještě chladný kámen a pozoroval své spící sourozence. Sluníčko jej něžně hladilo po černobílém kožíšku, až se mu z toho zachtělo přitulit se k mamince. Jenže ta ještě spala. Ming dobře věděl, že by maminku akorát tak probudil, proto se rozhodl s mazlením počkat. I vydal se zatím na průzkum rezervace, kde spolu se svou rodinou a kamarády žil. Už jej nebavilo hrát si pořád na tom samém místě, dobře věděl, že tam v dáli to jistě musí být zajímavé a vzrušující.
Ming byl velice zvídavý medvídek, došel až na okraj svého rodného bydliště, až k zvláštním obydlím, které patřily lidem. Lidé jsou tuze odlišní od pand jako byl Ming. Nemají kožíšek, ani packy a dokonce chodí po dvou! Ming jaktěživ nic takového neviděl, ale hrozně se mu to líbilo.
Pokusil se tedy také postavit se na zadní, ale jeho nožky byly příliš slabé. Spadnul na zem jako brambora. Ihned se rozplakal. "Mamííí, Mamííí, kde jsiii!!!", volal, ale maminka se neozývala.
Najednou se Ming cítil hrozně osamělý, měl strach, chtěl domů, ale nevěděl kudy.
Naštěstí si plačícího medvídka všimla lidská holčička Lin. Bylo jí ho líto. Tatínek jí sice zakázal chodit příliš blízko k pandám, ale teď tu nebyl. A navíc, Ming vůbec nevypadal nebezpečně. Pohladila jej po zádech. "Nebreč, pando, to bude dobrý!!" Snažila se jej utišit, ale Ming jí nerozuměl. Pandy totiž mluví zcela odlišnou řečí než lidé. Lin byla ale velice bystrá holčička. Napadlo jí, že by Minga mohl uklidnit nějaký pokrm z bambusu. Bambus je totiž skutečnou pochoutkou pro pandy!
Ming se pomaličku přestával bát. Došlo mu, že mu holčička nechce ublížit. Následoval jí tedy do domu její rodiny. Lin Minga posadila ke stolečku v kuchyni. " Vydrž medvídku, hned ti přinesu bambus!",řekla a pohladila Minga po čumáčku. Otevírala jednu skříňku za druhou, ale nikde nic, co by se podobalo bambusu. Lin byla velice smutná, že svému pandímu kamarádovi nemůže nabídnout ani kousíček této lahůdky. Snažila se mu to vysvětlit, ale panda na ní jen nechápavě koukal. Když ale Lin pohlédla Mingovi do tváře, dostala nápad.
Ve skříni jí maminka totiž nechala pytlík písmenkové polévky, ve které jsou určitě i bambusové výhonky! "Sláva! Oběd je zachráněn!", vykřikla Lin radostí. Honem vzala veliký hrnec s vodou a nasypala do něj písmenkovou polévku. "Hmmm, to voní! To jsem jaktěživ necítil!", liboval si medvídek a stále se nemohl nabažit té nové vůně. Konečně ta zvláštní krmě ležela na stole před ním. Lin vzala velikou lžíci, nabrala polévku a opatrně jí dala Mingovi ochutnat. Mňam!!! Nic tak dobrého ještě nikdy neochutnal. Naučil se držet lžíci a polévku snědl během chvíle. " Jéé, ty jsi ale šikovná panda!! Chtěl bys ještě??", zvolala Lin a už se chystala nabrat další talíř. " Ano prosím, to bych velice rád", řekl Ming lidskou řečí. Lin nemohla uvěřit svým uším. "Jéé, pando! Ty umíš mluvit??!!", podivila se, ale pak jí to došlo. Panda se naučil mluvit jen a jen díky její písmenkové polévce!
"No páni, to je žůžo!!", zaradovala se a běžela tu dobrou zprávu říct rodičům. Tatínek se rozesmál. Lin totiž medvídkovi neuvařila obyčejnou písmenkovou polévku, nýbrž kouzelný nápoj od místní čarodějnice, která žije v horách! Když Ming viděl Lin s rodiči, vzpomněl si na svou maminku a na její jemný kožíšek. Stýskalo se mu. Lin poznala, že je Ming smutný a odvedla jej tedy zpět na dobře známé místo. Domů. " Mamíííí", zvolal Ming a rozeběhl se k mámě do náruče.
" Mingu! Mingu! Kde jsi byl ty kluku neposlušná!? Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála!", vynadala Mingovi maminka, ale za chvíli se jen usmívala. "Polévka byla sice skutečně dobrá, ale není nic lepšího než maminčino pohlazení!", řekl si Ming a spokojeně se přitulil k mamince.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
