Jdi na obsah Jdi na menu

Jak medvídek Ming zahříval dračí vejce

9.Jak medvídek Ming zahříval dračí vejce

 
Čína, země, ve které medvídek Ming žije, je velice prastarou zemí. Je tomu již dávno, co staří moudří muži vyprávěli legendy o dracích obývající zdejší hory. Dnes jejich příběhům věří jen málokdo, ale i tak se lidé pro jistotu místům jako je Dračí hora vyhýbají. Avšak Mingova kamarádka Lin si nepřála nic jiného, než takového živého draka spatřit.
I Ming byl zvědavý. Draci jsou prý hrozně velicí, mají tělo pokryté šupinami a z nozder chrlí oheň. Také mají obrovská křídla, stačí jen jedno mávnutí a jsou na druhém konci země!
Tatínek kdysi Lin vyprávěl, že za Velkou čínskou zdí se v horách ukrývají poslední čínští zelení draci. Lin snila o tom, že až bude velká, půjde se tam podívat. Ten den právě nastal.
Ming ještě nikdy neopustil domovskou rezervaci, představa, že se dostane na nějaké nové místo, se mu líbila. Vždyť svět je tak velký a plný ještě nepoznaných věcí!
Jelikož je Čína opravdu velká, nestihli by jí projít ani za měsíc. Jenže Lin s Mingem neměli tolik času, museli se totiž vrátit do večera. Naštěstí měl Ming stále ještě svojí kouzelnou hůlku, kterou dostal od hodné čarodějnice z hor. Stačilo mávnout a Ming s Lin se nacházeli před Velkou čínskou zdí. " Ta je ale obrovská!" zvolal medvídek. " To tedy opravdu je! Paní učitelka ve škole říkala, že je prý vidět i z vesmíru!" řekla Lin a vydala se na průzkum zdi. V Dálce byly vidět hory. "Mingu, támhle! Podívej! Tam jsou určitě draci!" Lin se nadšeně dala do běhu, avšak po chvilce se unavila. Ming jí doběhl a požádal svojí kouzelnou hůlku, aby je ještě jednou přenesla. Tentokrát přímo do hor.
Kamarádi prošli hory křížem krážem, ale žádného draka zatím nepotkali. " Ach jo, to je nespravedlivý!" povzdechla si holčička a pomalu se začala smiřovat s tím, že žádní draci nejsou. Oba byli již unavení, dnes urazili velký kus cesty, proto Lin požádala Minga, aby opět mávnul hůlkou, a dostal je zpět domů. Ming souhlasil. Ještě než ale tak učinil, všiml si, že v keříku za nimi je cosi podezřelého. Vypadalo to jako vejce. Že by nějaká ptačí maminka ztratila své vajíčko? Ming totiž věděl, že ptačí děti se líhnou z takovýchto vajíček. Když je ale maminka nezahřívá svým tělem, nikdy se nevyklubou. Mingovi bylo vajíčka líto, a tak tiše požádal svojí hůlku, aby jej přenesla i s nimi.
Lin se sotva doplazila domů, jak moc se už těšila na svojí měkoučkou postýlku! Ming neměl na spaní ani pomyšlení. Cítil povinnost ke svému vajíčku, a tak jej zahříval jak to jen šlo. Ještě že mám teplý kožíšek, pomyslel si.
Uběhl již týden a Mingovo vajíčko bylo stále stejné. Hřeje ho správně? Je vůbec obydlené? Ming byl zklamaný, těšil se, jak bude mladé ptáčátko krmit kašičkou, jako to dělal, když byli jeho sourozenci miminka.
Ming a dráček
Najednou ale uslyšel podivný zvuk. Ťuk, ťuk, klep, klep. Medvídek se snažil zjistit, odkud to přichází. Že by to přeci jen bylo vejce? Ano, je to tak! Nové ptáčátko se právě dobývá na svět! Konečně už skořápka praskla a děťátko se může ukázat. Ale co to, to není malé ptáčátko, to je.... Světe div se, dráčátko! Skutečný malý drak! Nevypadal ale nijak hrůzostrašně, byl to takový drobný tvoreček s velkýma žlutýma očima schovanýma pod tenkou blánou.
Ming hned běžel pro nejhedvábnější a nejměkčí trávu v celém Wolongu, aby se dráčátku dobře spinkalo. Udělal mu malý pelíšek kousek od místa, kde pobýval s rodinou, ale dostatečně daleko, tak aby jej nikdo neviděl. Když už byl dráček dostatečně silný, běžel navštívit svojí kamarádku Lin. " Lin, Lin!! Pojď sem! Mám pro tebe dárek!" křičel Ming na celý Wolong.
Lin zvědavě vykoukla ze dveří a běžela k Mingovi. Ten jí vzal za ruku a odvedl ji na své tajné místo. Nejprve však ale musela zavřít oči. " Už můžu?" zeptala se Lin. Ming přikývl a ona konečně mohla spatřit svůj dárek. Malý dráček na ní upřel své ohnivé oči a čekal. Holčička byla nadšená a hned si jej pochovala. Tak přeci draci existují! Jsou tak roztomilí! Lin se rozhodla, že jej spolu s Mingem vychovají. Našli jednu krásnou volnou jeskyni, jenž se stala dráčkovým domovem. Od té doby lidé ve vesnici slýchávají podivné zvuky, které je znovu přiměly přemýšlet o existenci bájných zvířat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář